Zásobování teplem
Místní a dálkové zásobování teplem získalo v posledních třiceti letech nesmírně na významu a je dnes pevnou součástí našeho moderního chápání racionálního a udržitelného využívání energie.
Základní myšlenkou místního a dálkového zásobování teplem je prostorové oddělení tepelných zdrojů a jejich spotřebitelů. Teplo se může transportovat rozvodnou sítí ke spotřebiteli i mnoho kilomentrů – teprve tím vzníkají určité formy hospodářského a ekologického tepelného zásobování. Rozvodné sítě umožňují například:
- využití odpadního tepla vznikajícího při výrobě elektrické energie (kogenerace), které by jinak bylo vypuštěno bez užitku
- využití odpadního tepla vznikajícího při průmyslových procesech, které by jinak bylo vypuštěno bez užitku
- využití velkých geotermických zdrojů
- integraci nákladných technik při čištění vypouštěných plynů, které jsou hospodářsky proveditelné pouze ve velkokapacitních zařízení
- využití paliv, jejichž použití je spojeno se zvýšeným pracovním nasazením (např. určité formy biomasy) – pro spotřebitele funguje zásobování teplem stále plně automaticky
- integraci velkých tepelných zásobníků do rozvodné sítě. Zásobníky tepla mohou například pomoci zrovnoměrnit provoz elektrárny (při kogeneraci) a tím dosáhnout vyšší stupeň využití. Dále mohou vyrovnávat denní kolísání dostupnosti tepla (např. u velkého solárního zařízení). Navíc mohou být použity k přeměně dočasné nadprodukce elektrické energie (např. větrné či sluneční elektrárny) na teplo, která je tak smyslupně využita k vytápění. Uchovávání tepla může být v konkrétních případech levnější než uchovávání elektrické energie např. v bateriiích či přečerpávacích elektrárnách.
Dálkové zásobování tepla slouží především obytným budovám, veřejným zařízením a průmyslovým podnikům k vytápění prostor a přípravě teplé vody. Vedení tepla od výrobce ke spotřebiteli pomocí potrubních systémů je ohleduplné k životnímu prostředí a energeticky výhodné.